Srpnové události roku 1968 v Havlíčkově Brodě

   Již od počátku roku 1968 byly ve společnosti cítit sympatie s novým vedením KSČ. Neoblíbený Antonín Novotný byl nahrazen nadějným Alexandrem Dubčekem, od kterého lidé čekali, že se postará o uvolnění poměrů v ČSSR. A Dubček tyto naděje splnil. Lidé se opět začali zajímat o politické a společenské dění...
   Nejinak tomu bylo i v Havlíčkově Brodě. Občané přímo hltali každou novou zprávu o politice. Ten kdo si nestihl zakoupit denní tisk (který byl rozebrán většinou ihned ráno), alespoň poslouchal rozhlas nebo sledoval televizi. Lidé si konečně mohli udělat alespoň částečný obrázek o stavu státu a jeho orgánů. Nové informace vyvolávaly nové otázky a vášnivé diskuze byly na denním pořádku. Počátkem dubna je však na obyvatelích města vidět nervozita zvláště při nákupech. Kolují zprávy, že s novým politickým vedením státu se změní i měna. Lidé vybírají peníze ze spořitelen a snaží se jejich hodnotu uložit praktičtěji (nejvíce do textilu a nábytku).
   „Osudná noc“ a dny bezprostředně následující byly sledovány s velkými obavami i emocemi. Obyvatelé Havlíčkova Brodu se snažili zachytit všechny zprávy z měst, která již byla okupována (Havl. Brod byl stále bez přítomnosti cizích vojsk). Ráno 21. srpna se uskutečnily schůze všech státních a stranických orgánů ve městě, na kterých byla vydána stanoviska podobného obsahu: Okupanty zde nechceme a vláda má od nás podporu! Také běžní občané cítili potřebu projevit svoje sympatie vládě a straně a tak začala jedna z největších podpisových akcí, kterou kdy město zažilo.
   Kvůli dřívější nákupní horečce bylo hned první den okupace vydáno nařízení o regulaci prodeje potravin a pohonných hmot.
   V obtížné situaci se ocitla naše armáda. Ještě v noci byl vyhlášen bojový poplach bez výjezdu (vojáci se museli dostavit do kasáren, kde zůstali). I přesto je znám minimálně jeden případ, kdy voják nezůstal v kasárnách s rukama v klíně. Tímto vojákem - důstojníkem byl pplk. Vladimír Chadalík. Po příchodu do kasáren letky měl V. Chadalík několik telefonních hovorů. V tu dobu technik útvaru Ladislav Šmíd plnil rozkaz a připravoval na let vrtulník pro velitele letky.
Nejdůležitější let v životě Vladimíra Chadalíka započal v cca 4:30. Letěl na západ s údajným mezipřistáním na záložním letišti Všechov u Tábora, kde měl vyzvednout další osobu. Map a pistole se zbavil při přeletu Dunaje. „ ... nakonec přistál u kasáren Bundeswehru ve Straubingu a vyčkal příchodu místní policie, kterou požádal o předání jugoslávským orgánům. Vyslyšen ovšem nebyl, dokonce byl nejdříve považován za poručíka, a tudíž s ním zprvu jednali poněkud přezíravě, ovšem brzy bylo zjištěno, že jde o vyššího důstojníka, a tak jeho další cesta vedla do Mnichova, kde jej německá policie předala CIA. Během tří dnů, po které V. Chadalík setrval v Mnichově, byl orgány CIA vytěžován a byla mu také nabídnuta spolupráce a zaměstnání u Lufthansy. Zacházení amerických zpravodajců s ním bylo vcelku korektní, ubytovali jej na hotelu a koupili mu u Neckermanna civilní oděv, neboť nebylo žádoucí, aby se po Mnichově pohyboval v čs. uniformě. (...)“ Za tři dny byl předán jugoslávskému atašé, který jej dopravil do Bělehradu. Zde byl na čs. ambasádě přítomen ministr zahraničních věcí Jiří Hájek. „(...) Jestli jim V. Chadalík předal nějaké dokumenty, a jaké, není známo. (...)“ Následně se pplk. Chadalík vrátil s doklady na bratrovo jméno zpět do Československa.
   Otázkou zůstává, jaký cíl měl tento riskantní let. Sám Vladimír Chadalík účel svého konání nikdy neprozradil. Nejpravděpodobnější ovšem je, že úkol spočíval v doručení informací o činnosti sovětských vojsk na území ČSSR do 21. srpna 1968 Jiřímu Hájkovi. Ten následně vystoupil v Radě bezpečnosti OSN, aby přednesl další důležité argumenty proti okupaci republiky.
   A ještě jeden voják se zapsal do událostí srpnových dnů v Havlíčkově Brodě. Byl jím pplk. Jaroslav Albrecht. Tento veterán druhé světové války odevzdal 25. srpna 1968 všechna svoje vyznamenání z bojů právě na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR.
   Ale nejen své hrdiny a vzorné občany měl srpen roku 1968 v Havlíčkově Brodě. Příkladem může být dnes téměř neznámá postava Oldřicha Švestky. V letech druhé světové války pobýval v Havlíčkově Brodě a po válce se stal prvním sekretářem ONV Havlíčkův Brod. „Známějším“ se stal díky podpisu tzv. „Zvacího dopisu“, který požadoval, aby Sovětský svaz zasáhl do polednového vývoje v naší společnosti. Není bez zajímavosti, že na některých letácích (nejen) z pražských ulic byl pro O. Švestku požadován trest smrti za velezradu.
   Město bylo v oněch osudových dnech „vyzdobeno“ jako nikdy předtím. Hlavní náměstí a přilehlé ulice pokrývaly plakáty, letáky i prosté nápisy, které vyjadřovaly smýšlení obyvatelstva. Jeho jasné NE bylo více než zřejmé.
   Významným mezníkem se stal pátek 23. srpna 1968, kdy do města přišla první okupantská vojska. Jednalo se o příslušníky polské druhé armády. Ve městě ale žádní vojáci nezůstali a jednotky se rozmístily v okolí (Kojetín, Břevnice, Jilemník). Následující dny se konala nekonečná jednání s polskou stranou, která požadovala uvolnění několika místností ve městě (pro koordinační štáb okupačních vojsk). Nakonec místnosti uvolněny nebyly a dokonce se podařilo vyjednat, že ve městě žádní okupanti nezůstanou. Vojska se rozmístila okolo města.
   Celá okupace udělala velkou „čáru přes rozpočet“ také našim zemědělcům. Vrcholící sklizeň byla náhle přerušena. Na některé pozemky nesměly vjet stroje, protože by tím riskovaly konflikt s polskými jednotkami. Nakonec se začal projevovat i nedostatek kombajnů. Díky přičinlivosti úřadů se však podařilo získat stroje z jiných částí republiky (velká pomoc přišla z jižní Moravy - třicetdva kombajnů).
   26. srpna 1968 jsou umístění polských a sovětských vojsk hlášena v okolí obcí Jilemník, Dolní Krupá, Kojetín, Krásná Hora, Bezděkov a Čekánov.
   Podle zpráv ze zasedání národního výboru bylo již 27. srpna zajištěno normální zásobování a bezproblémové vysílání rozhlasu. Také byl zajištěn dostatek denního tisku. Vycházela Jiskra, Pochodeň a mimořádně Cesta Vysočiny. Běžní lidé si krátili čas debatami nad současnou situací a poslechem rozhlasu. Práce téměř ustala.
   V noci z 27. na 28. srpna se ve městě objevily nové protiokupační nápisy a hesla. Během dne se o „odpověď“ pokusila polská vojska, když byly z vrtulníku shazovány letáky s obsahem, že Poláci přišli do Československa zachránit vymoženosti socialismu. Nápisy v ulicích ale neměly dlouhého trvání. Již 30. srpna byly na žádost Poláků odstraněny.

   Protože s cizími vojsky bylo nutné neustále řešit různé problémy, byla 12. září 1968 určena komise pro styk s armádami Varšavské smlouvy. Členové se snažili nejen zajišťovat provoz dopravních prostředků přes prostory, kde byla umístěna cizí vojska, ale také řešit různé fámy. Například, že přítomnost polských jednotek na okrese zapříčiňuje nedostatek vody a masa, že vojáci rozstříleli pneumatiky doktorovi z České Bělé atp.
   „Díky“ smlouvě o dočasném pobytu sovětských vojsk bylo realizováno stažení většiny sovětských a všech nesovětských jednotek z území ČSSR. Z okresu Havlíčkův Brod se všechna vojska (polská jednotka od Kojetína a sovětští vojáci z okolí Melechova) odsunula do 5. listopadu 1968.
   Město však nezůstalo dlouho bez dozoru okupantů. Na sklonku roku 1968 byla do vily u rybníka Hastrman nastěhována ruská komandatura. Ta zde sídlila údajně do počátku 80. let, kdy se přesunula do Zdechovic. Zde umístění vojáci byli často zváni jako čestní hosté na všemožné akce pořádané ve městě i blízkém okolí. Rovněž byly pořádány besedy se školáky o „kontrarevoluci“ z let 1968 - 1969. Ruští vojáci byli v mnoha názorech, na české poměry, až příliš reformní. Tak například, když se jich několik profesorů z gymnázia zeptalo, co si myslí o čs. volbách, vcelku bez okolků odpověděli: „A vy si skutečně myslíte, že vaše volby jsou svobodné?!“ Nebo když se jiný gymnaziální kantor ptal na jejich názor na Stalina a jeho dobu, odpověděli mu vojáci v duchu XX. sjezdu KSSS.
   Samotný akt okupace však byl jen teatrální předehrou k dalšímu zkřivení páteře mnoha lidí pří následných mohutných prověrkách na smýšlení a chování občanů během invaze. A tak znovu bylo mnoho lidí vyhozeno ze zaměstnání, mnoho lidí nesmělo studovat, mnoho lidí skončilo ve vězení...
   Ruku v ruce s tím šlo také přehodnocení názoru na samotnou operaci Dunaj. Okupace začala být brána jako to nejlepší co nás mohlo potkat (i přes ty mrtvé a zraněné, i přes značné materiální škody). V Havlíčkově Brodě to dokonce došlo tak daleko, že dne 19. srpna 1970, bylo OV SČSP navrženo, aby 21. srpen byl zařazen mezi významné dny ČSSR jako „Den plnění internacionální pomoci na obranu socialismu v ČSSR“. Tento návrh projednaly místní orgány NF a zaslaly jej ÚV KSČ, předsednictvu vlády ČSSR a ÚV NF. Jak bylo s touto prosbou dále naloženo, mi bohužel není známo.
   A jak skončili Vladimír Chadalík a Jaroslav Albrecht? Jak jinak než špatně. V. Chadalík byl po návratu do vlasti odvolán z funkce a přeložen. Následně byl několika soudy potrestán za svůj „osudový let“. Rovněž byl degradován a byla mu odejmuta veškerá vyznamenání. Zbytek života strávil pod neustálým dohledem StB. Zemřel 23. července 1987. Rehabilitován byl roku 1990
   A Jaroslav Albrecht? Protože vrátil svá vyznamenání jako jeden z mála stále sloužících vojáků, byl i on v době normalizace vyhozen z armády. Odevzdaná sovětská vyznamenání mu vrátil až Michail Gorbačov. J. Albrecht zemřel v 90. letech.
   Po odchodu cizích vojsk se komise pro styk s okupanty pokusila o vyčíslení škod, které na okrese Havlíčkův Brod vznikly pobytem polských a sovětských vojsk. Částka se vyšplhala na cca 1,2 milionu tehdejších korun. A to se na našem okrese okupanti chovali vcelku slušně a nedošlo ani k žádným ztrátám na životech. Horší než všechny materiální ztráty byla však další morální rána pro celou společnost...

Petr Tvrdý

Použité zdroje:
IRRA , Miroslav. S vrtulníkem na Západ. Letectví a kosmonautika, 25.7.2002, č. 15-16, s. 38
Rozhovor s pamětníkem Marií Kotoulkovou
Rozhovor s pamětníkem Josefem Balounem
Autor neuveden. Přátelství k SSSR dokažme činy. Cesta Vysočiny, 25. srpna 1970, č. 34, s. 1 a také OV NF Havl. Brod, Karton č. 32, Korespondence 1970, s. 55, SokA Havlíčkův Brod