Šatov 2009
30. června až 6. července 2009

ÚTERÝ 30. Črv. 

Úterý a už je konec „pracovního“ týdne. To člověka potěší. Již méně potěší to, že tento den je spojen s nepříjemným zakončením školního roku- vysvědčením. Díky vysvědčení nebylo do poslední chvíle jisté, jak se vůbec do Šatova dostaneme. Naštěstí Lukáš asi nedopadl zase tak špatně a tak po čtvrté hodině vyrážíme u Uherského Hradiště směr Znojmo. Cesta proběhla bez problému až na kvalitu silnic mezi Hrušovany a Šatovem která byla dost otřesná a liják který nás zachytil pár kilometrů před cílem. I přes tyto lehké komplikace dorážíme po osmé hodině k srubu. Jako první nás vítá Roman a ukazuje ubikace. Následně přichází školené na téma „Jak zamknout pevnost“ protože Roman, Pinďa i holky (čili skupinka kolem TM Brno) přenocovávali v mlýnu ve Slupi. Jsme provedeni srubem a seznámeni se základními nezbytnostmi pro naše přežití v bunkru. V zápětí personál TM Brno odjíždí a my se pouštíme do práce. Chystáme postele v ubikaci mužstva a postupně se zabydlujeme. Po skončení zvelebování ubikace jsme si uvědomili, že je pokročilá hodina a my stále nevečeřeli a unavení po práci a dlouhé cestě jsme se rozhodli navštívit místní restaurační zařízení. V prvním podniku po cestě, U Fandy, bohužel už nevařili, takže jsme se přesunuli do dalšího podniku na návsi, kde se ještě k naší radosti jídlo podávalo. Vydatně najezení jsme se v pozdních hodinách vrátili na srub a zde po krátké poradě ulehli na naše částečně oddělená lože. 

STŘEDA 1.Črc. 

Normálně to člověka nenapadne ale když spíte v místnosti kde nejsou okna ještě k tomu tři metry pod zemí kde není slyšet kokrhání tak si nepoznáte, jestli je už ráno nebo ne. Já se o tom první noc přesvědčil na vlastní oči, když jsem se vzbudil, myslíce, že již svítá, vyšel jsem před srub a tam stále tma jako v pytli. No co nadělám, tak jsme se vrátil zpátky a opět klidně usnul v útrobách objektu. Ráno nás budí Pinďa. Uklízíme ubikaci, protože bydlíme přímo v expozici, kam chodí návštěvníci. Během snídaně k nám dorazil i Jarda a po dokonzumování poživatin odcházíme s naším místním průvodcem na obhlídku terénu. Bohužel, z místní, 8. rPS jsou jen trosky, takže toho není moc k vidění. Budovy obrostlé náletem a většina střech se již propadá. Zub času jde vidět, kam oko pohlédne. Objekt není oplocený, takže z vybavení nezbylo vůbec nic. Ale my už se pomalu vracíme zpátky ke srubu na oběd. Jarda nás opouští, protože jeden na oběd domů (má to kousek) a my (Já, Lukáš a Ondra) kuchtíme oběd. Po konzumaci vydatné stravy jsem rozhodl, že pokud budou kluci chtít jít večer na jídlo do hospody musí podstoupit zásadní krok. Lukáš se půjde ostříhat! Kolegové souhlasí, takže se vydáváme do vesnice hledat holičství. Po chvíli bloudění jej opravdu nalézáme a po rychlé a stručné domluvě paní kadeřnice započíná svoje dílo. Během práce nám pověděla, že ještě když fungovala rota, chodila tam stříhat vojáky. Takže to máme pěkně autentické (dalo by se říci příručkové)! Během čekání se k nám opět připojuje již sytý Jarda. Asi za 15 minut je dílo dokonáno. Děkujeme a Lukáš s novým sestřihem vyráží vstříc světlým zítřkům. Po cestě se za odměnu zastavujeme na Alofon a poté se vracíme na srub. Protože venku je nesnesitelné horko dost času trávíme na ubikaci ve kteréž je velice příjemné ovzduší. Ale protože nicnedělání nám není vlastní a práce se nebojíme, hlásíme se u Romana o nějaký úkol. Během mžiku započíná stavba stanu. Ale není ledajaký stanu. Je to pravý arabský vojenský stan! Práce nám jde pěkně od ruky, ale lije z nás pot. Po nějakém čase je dílo dokonáno a stan stojí vztyčen vzhůru k nebesům. Ale to už se den pomalu chýlí ke konci a my se přesunujeme na slíbenou večeři k Fandovi. Ještě před tím dává Roman na vědomí že jedou do Slupi, ale večer se vrátí. Během konzumace obvyklé knedly s vajcama mi volá Pavel a vyděšeným hlasem vysvětluje, že mu ujel spoj a dostane se pouze do Znojma. Já ho uklidňuji a v zápětí píšu Romanovi, jestli by Pavlíka mohli vyzvednout. Ten potvrzuje, takže se můžeme v klidu navečeřet. Chvilku po tom co dojídáme se objevuje usměvavý Pavel. Večer se k nám ještě připojuje Peťa. Pomalu se přesouváme zpět ke srubu a po krátké prohlídce s Pavlem a hygieně (opět s Pavlem) se ukládáme na naše stísněné betle. Tentokráte je noční veselí již lehce umírněno nocležnicemi mimo řady našeho spolku. Kupodivu. 

ČTVRTEK 2. Črc. 

Již ve správné atmosféře ranní rozcvička v kanadách a trenýrkách a poté krátké opakování pořadovky pro nováčky a dále kvérgrify. Čas do Petrova příjezdu si krátíme zamaskováním srubu maskovacími sítěmi. Petr s Michalem přijíždí před obědem a dále následuje vnější opečovávání střílen, diamantového příkopu a hlavně kanonu. V další fázi dokonce vytěrákem čistíme hlaveň kanonu. To není jako protáhnout hlaveň u samopalu :-D  Odpoledne pokračuje natahování sítí na zbytek srubu a večer je téměř celý objekt zamaskován. V podvečer odjíždím s Petrem vyzvednout Vojtu do „blízké“ vesnice. Předání i cesta proběhla v pořádku a  nikde jsme se kupodivu neztratili. Vracíme se již za tmy. Před spaním ještě krátké opáčko v rozkládání a skládání trojnožky UK 59 a šup na kutě.

PÁTEK 3. Črc. 

Opět ranní rozcvička. Banda spoře oděných vojáků budí pozornost v širokém okolí. Hned po snídani následuje pečlivá venkovní údržba střílen na druhé straně srubu a poté náročné sejmutí krycího pancíře střílny. Následuje rozdělení mužstva po kterém polovina očišťuje střílnu zvenčí a zbytek čistí kanon vevnitř. Opět protahování laufu. Další část údržby spočívá v cvičném zasunutí kanonu do bojové polohy. Tato náročná operace se bohužel nezdařila, protože se nám kanon v jedné fázi již nechtěl hýbat dál do střílny tak jsme ho vrátili zpět aby jsme nepoškodili citlivé dosedací plochy. Po obědě máme další důležitou činnost a to čištění pevnostních kulometů takže hadříky s konkorem a do akce! Následně zkoušíme i montování zbraní do lafet. Další náplní odpoledního cvičení je několik cvičných poplachů osádky a s tím spojená příprava střelecké místnosti k boji. Jako zpestření je vložen i plynový poplach. Do večera jsme měli práce nad hlavu a jako odměnu na závěr dne sledujeme filmy s PS tématikou. I tak uleháme na lože značně unaveni ale natěšení na další den výcviku. 

SOBOTA 4. Črc. 

Již rutinní rozcvička začíná den. Dopoledne je na plánu základ výcviku Pohraniční stráže a to zadržení narušitele. Nácvik se koná na signálce poblíž srubu, takže i prostředí je odpovídající. Další na programu je krátké opakování taktiky motostřeleckého družstva, které probíhá velmi svižně. Řádíme v okolí srubu a pilujeme drobné chybičky a nejasnosti. Nakonec všechno klape jako hodinky a my se přesouváme do srubu, kdy opakujeme poplach a nástup do střelecké místnosti. Obědváme dobově jako původní osádka srubu tedy z ešusů a v „kuchyňce“ srubu. Odpoledne opět taktika msd následovaná prohlídkou blízkého řopíku a pozdější ztečí na srub. Další výcvik je již opět v znamení PS tedy nácvik zadržení narušitele. Jako zpestření nacvičujeme odzbrojení pachatele s pistolí. Ale den už se chýlí ke konci a část osazenstva se přemísťuje do restaurace na teplou večeři. Zbytek pánu napadla myšlenka zkontrolovat „záklaďáky“ v restauraci jestli si vzali propustkové knížky. A tak se tříčlenná hlídka PS vydává na obchůzku. Po chvíli zjišťujeme, že pánové knížky nemají a taky za tuto neopatrnost také zaplatí. Další náplní je vyšetřování ztráty rukávové pásky jednoho z členů hlídky. Samozřejmě zkušení pohraničníci brzy vypátrají pachatele a ani důmyslná skrýš mu není nic platná. Večer ještě sledujeme filmy s PS tematikou. Ale už se připozdilo a my se odebíráme na předposlední noc v srubu.

NEDĚLE 5. Črc. 

Ráno se flákáme, protože v neděli se rozcvička nedělá! Opět provádíme nácvik hlídky PS několikrát dokola s různými obměnami a jednou i s psovodem. Všichni už vědí, co mají dělat, takže výcvik probíhá svižně. Po dalším ešusovém obědu následuje ve stanu první polovina přednášky o historii a vývoji ostrahy státních hranic ČSSR. Další v programu je modelový příklad zadržení neozbrojeného narušitele a jeho natáčení pro potřeby instruktážního videa. Také provádíme obchůzku okolí vesnice a místního nádraží. Po cestě zpátky se znovu zastavujeme v šatovské rotě a znovu tentokrát důkladně ji procházíme. Následuje skupinové foto a šup zpátky na srub. A to už končí výcvik a začínají přípravy na večerní posezení u grilu. Jako poslední tečka následuje druhá část přednášky a potom již jen grilování a všeobecná zábava ukončená bohužel nočním deštěm. A tak naposledy uleháme ve „sklepní“ ložnici na bidla.

PONDĚLÍ 6.Črc 

Během dopoledne prováníme úklid, balíme krámy a uvádíme ubikace do původního stavu. Postupně se rozjíždíme ke svým domovům a loučíme se s Šatovem. I my odjíždíme a já se naposled se ohlížím za srubem. Byl to krásně strávený skoro týden. Tak zase někdy na viděnou, Zahrado!

Kuba